Truhla je jedním z nejstarších typů lidového nábytku.

Truhla, ve které se skladovala mouka, obilí nebo jiné potraviny

se nazývala MOUČNICE. Je nejjednodušším typem truhly. Často stávala deskou přímo na zemi, neměla nohy. Víko bylo rovné nebo do oblouku vyklenuté. Uvnitř bývala členěna na několik polí, aby se jednotlivé druhy mouky nesmíchaly Tyto truhly zdobeny nebyly. Pouze truhly zvané SÚSKY, které se na Valašsku umisťovaly na půdu, byly zdobeny geometrickými tvary rytými do začouzeného dřeva. (Kouř z dýmné jizby pronikal prkny na půdu, kde truhlu začoudil.)

Truhly, které sloužily k uchovávání oděvů, knih, šperků

již byly zdobeny, malbou, intarzií nebo plastickými rámečky či řezanými sloupky, také však kováním. V této truhle si nevěsta přivážela svou výbavu do domu ženicha, proto musela být nejen praktická, ale náležitě zdobená – dle zámožnosti nevěsty. Truhla pak bývala umístěna ve světnici, kde sloužila k ukládání ženského ošacení, ložního prádla, cenností… V truhle byla postranní přihrádka, která sloužila k ukládání drobných rodinných cenností a modlitebních knížek. Truhla se dále užívala k sezení a podle typu také ke spaní.

Během staletí se MALOVANÉ TRUHLY vzhledově měnily.

V období renesance stávaly truhly na soklu, který byl nejprve samostatný a v 18. století se stal pevnou součástí truhly. Od poloviny 18. století se sokl mění na nohy ve tvaru stlačené polokoule. Truhla se malovala vázami s květinami, ptáčky, květinovými motivy, postavami světců, letopočty. Plocha truhly bývala členěna do dvou čtverců zpočátku plasticky (polosloupky, vystupující lišty), později malbou. V první polovině 19. století se nohy mění na tvar komolého jehlanu. Do malby se dostávají krajinky, krojované postavy, květinové věnečky. Po 1. polovině 19. století bývala tato truhla doplněna o spodní zásuvku. Na čelní stěně pak byly vymalovány také zásuvky falešné. Od poloviny 19. století se jedná již o prádelník, míval 3 – 4 zásuvky, které byly zdobeny květinovým motivem. Na přelomu 19. a 20. století se malba velmi zjednodušila. Používají se spíše abstraktní motivy.

použitá literatura:

Veselá J., Dům a domácnost našich babiček. Proměny Praha 2000.

Vondruška V. - Vondrušková A., Tradice lidové tvorby. Artia Praha 1988.